December 2011

Návod v photofilre 0.1

31. december 2011 at 19:10 | Jacqueline*) |  do it yourself
Takže,jedna z vás mi napsala jestli bych mohla dát nějaký návody v protofiltre stáhneš ho tady,tady nebo tady.
Je to na upravování fotek a podobně. Jo a ještě něco nejsem úplná grafička,ani nevím co to je blendy retouch a tak podobněSmějící se

Jak vyrobit avatar?

1.dáš nový list (úplně vlevo) a nastavíš velikost 100x100


2.vybereš si nějaký obrázek třeba tenhle
pak ho jenom ho zkopíruj a vlož ho tam a přizpůsob velikosti


3.aby to vypadalo líp,můžeš kliknout tam nahoře na filtry a můžeš to nějak upravit,třeba takhle

nebo třeba černobílý,reliéf apod.

4.pak když to chceš uložit,klikneš na tu disketu(uložit),ale pozor jestli chceš avatary dát třeba na blog tak když klikneš na tu disketu tak tam je potom napsaný uložit jako typ:a pak tam je třeba bmp,jpeg.. a jestli to chceš na blog tak to změníš z bmp na jpeg,protože kdyby si to uložila jako bmp,tak by ti ten blog nedovolil to vložit

tak a to je všechnoUsmívající se


Rybí cop ^^

31. december 2011 at 13:57 | Jacqueline*) |  do it yourself

Postup:
Rozděl si vlasy na dvě části.
Z vnějšího okraje každé poloviny si odeber pramínek a dej ho do vnitřní strany druhé poloviny, takhle to udělej i na druhé straně.
Z druhé poloviny s teď odeber taky pramínek a přendej ho na druhou stranu ( vnitřní strana druhé půlky vlasů)… Opakuj a zapleť takhle celé vlasy.

video:

pár obrázků:




Hepy ňůů ýýr!!

30. december 2011 at 20:16 days.
No jo, zítra je silvestr TRAMTADADÁ. Vcelku je mi to fuk,normální večer,do půlnoci se budu koukat na nějaký ty kravinky v televizi,pak začnou počítat 10,9,8,7,6,5,4,3,2,1 HURÁ nový rok,pak si ŤUKnem šampáněm a pudem se kouknout ven na rachejtle.My už dlouhou dobu rachejtle nepouštíme,nechápu to,když mi byly 3 měliu sme
takový ty monstrózní rachejtle,které vylítli vysoko nahoru,a já jsem se bála stát tak blízko toho.Postupem času to nějak ubývalo,no a když mi bylo asi 9,jediný co jsme sehnali,bylo takový ubohý. Jenom jsme to pustily,nevylítlo to nahoru,ale podél země,letělo to asi 4 sekundy,udělalo to PRSK,PRD,a bylo to fuuč. Taky si přeju,aby byl rok 2012 trochu lepší(21.12.2012 HUUU :DDD).V tomhle roce se vŮbec nic zajímavýho nestalo,akorát to že k nám do třídy přišla nová spolužačka,kterou všichni nenáviděli(a nenávidí).


Tak vám přeju hodně štěstí a zdraví v roce 2012!!





For me

30. december 2011 at 19:05 | Jacqueline*) |  me.
Sou krásný,děkuju!Mrkající


Nový vzhled

30. december 2011 at 12:20 | Jacqueline*)

No jo,zase mám novej design,já sem ten typ co u ničeho dlouho nevydrží, musela sem udělat něco novýho.
Ale něco mi u toho sakra chybí,ale vůbec nevím co, nevíte? :D

navigation

30. december 2011 at 11:47 | Jacqueline*) |  other

Nuda! :/

29. december 2011 at 22:37 days.

Tak ahoj,jakpak se máte? :)
Já docela moc dobře ne,začínám zjišťovat,že začínám být závislá na blogu.Facebook už mě moc nebaví,všechno je tam tak nudný,hry všechny hodně dohraný....Tak jenom lezu na blog a píšu a píšu. Smějící se Já vím,sem záávislák. Ach jo dneska to bylo hrozný,měla k nám přijet návštěva,mámy kamarádka,její syn a jeho přítelkyně. Samozřejmě že mámu popadla uklízecí nálada,všude muselo bejt čisto bla bla. Když přišli tak jsem radši zalezla do pokoje,úplně nesnáším návštěvy,jenom projdu kolem nich a máma hnedka poď sem,pozdravit neumíš?!..atd.. Pak tam začnout s tátou vyprávět jak už sem veliká,nebo něco trapný,třeba co se mi stalo atd. Tak sem byla v pokoji a koukala na tv,ale pak sem měla hroznej hlad,ale nechtěla sem tam chodit.Tak sem zavolala ségru aby mi donesla nějaký chlebíčky,a pak sme se koukali na Princezna ledu,mimochodem dobrej filmUsmívající se.No co tak já du spát dobrou

Kusovky na téma-Anglie♥♥

29. december 2011 at 15:06 | Jacqueline*) |  inspiration.
více v c. č :)

Smutný příběh :'(

29. december 2011 at 12:00 | Jacqueline*) |  other

Sněhové vločky . Přes okno pozoruju , jak vločky sněhu zahalují celý venkovní svět. Vždy sem ráda pozorovala sněžení, připadalo mi to takové tajemné a nádherné. Ale tento rok se mi slzy po lících kutálejí. Chci se smát jako před roky, snít o budoucnosti a tajně doufat, že se jednou objeví princ na bílém koni, někde tam, mezi těmi vločkami. Teď je však všecko úplně jiné. Moje sny se roztopily jako vzpomínané sněhové vločky. A však ty se každým rokem vrací, ale moje sny ne a ne znova přijít. Právě sem sfukovala šestnáct svíček z narozeninového dortu , když sem si přála tajné přání. Chtěla sem potkat opravdovou lásku. Bolo to také tuctové přání, ale nejvíc sem po něm toužila. Doteď sem zamilovaná ještě nebyla. Samozřejmě sem měla pár objevů , ale můj zájem o ně opadnul po několika týdnech , někdy i dnech. Čím sem bola starší, tím sem pomalu přestávala věřit na lásku. Ta se odehrává jen ve filmech a knihách. Teda ta láska, která končí happy endem. Ale v jedno upršené listopadové vyučovaní se otevřely dveře třídy a k nám vstoupil nový žák. Ani nevím čím, ale co si mě na něm zaujalo. Nebyl to vyslovený krasavec, ale měl v sobě jakousi jiskru. Zrovna sem seděla sama, pochopitelně ho učitelka posadila ke mně. Vůbec sem neprotestovala, bylo to takové zpestření . Pomalu sme se začali "oťukávat". Po vyučování sme zašli do cukrárny, aby sme pokračovali v našem rozhovoru. Byli z nás vážně velmi dobří přátelé. Takto to pokračovalo asi tak dva měsíce, ale potom se to začalo měnit. V jeho přítomnosti mi začalo bít srdce na poplach, při každém jeho dotyku sem se ve vnitru jakoby třásla. Takový pocit sem ještě nikdy nezažila, ale musím říct, že byl úžasný. Už mi nestačilo jen přátelství a tak sem se rozhodla, že mu všecko povím. Netrpělivě sem čekala v cukrárně, kde sme se měli setkat a v duchu si opakovala, jak mu to povím. Když sem ho uviděla ve dveřích, krevní tlak se mi zvýšil o sto procent a to nemluvím o tom, když si sedl. Řekla sem si, že nejlepší bude, když mu to povím na rovinu. Horko- těžko sem ze sebe dostala ty slovy, že pro mě znamená víc než kamarád a asi sem se do něho zamilovala. Čekala sem, jak zareaguje, ale on se jen zvedl a odešel. Tak toto sem od něho nečekala. Spontánně sem se za ním rozběhla. Křičela sem, ale on se nezastavil, naopak, zrychlil. Když sem se před něho postavila a poprosila ho, aby mi to vysvětlil, řekl, aby sem ho nechala odejít. Zůstala sem stát ve středě chodníku, sama, jen sněhové vločky mi dělaly společnost. Nezmohla sem se na nic jiné než na pláč. Nechápala sem, proč se takto zachoval. Následující dny byly něco strašného. Nemohla sem jít do školy a dělat, že se nic nestalo, tak sem zůstala doma ležet. Ani nebylo těžké přesvědčit mámu, aby mě nechala doma, protože sem skutečně vypadala strašně. Kruhy pod očima, protože sem vůbec nemohla spát a červený nos, protože sem nemohla přestat plakat. On však do školy nepřišel už vůbec. Doslechla sem se, že přestoupil na jinou školu. Teď sem ho úplně ztratila, už ho nemám ani jako kamaráda. Přišly Vánoce, Silvestr a já sem byla stále jako bez života. Často sem sedávala u okna a pozorovala sněžení a představovala si, jak jednou příde a pod sněhovými vločkami mi slíbí, že mě bude vždy milovat. Nastal den, kterého sem se obávala , Valentýn. Stála sem jako obvykle na autobusové zastávce, když v tom někdo zezadu přišel a svýma rukama mi přikryl oči. Cítila sem, že to byl on, srdce mi začalo bít, ale rozum mi říkal, že to není možné. S velkou nadějí sem se pomalu otočila... a stál tam ON! Nestihla sem ani nic říct, protože si mě přitáhl k sobě a vtisknul mi pusu. Potom se mi podíval do očí a políbil mě. Nemohla sem tomu uvěřit! Bylo to jako v mých snech. Stáli sme tam, líbali se a sněhové vločky se nám rozplývaly na našich tvářích. Strašně se mi omlouval za jeho chování a slíbil, že mi všecko vysvětlí, ale až zítra, aby nepokazil tento pěkný den. Já sem byla jako v sedmém nebi, takže sem momentálně ani vysvětlení nepožadovala. Navrhla sem mu, jestli nezajdeme ke mně, protože rodiče půjdou na nějakou zábavu a tak se určitě nevrátí. Udělali jsme si teplý čaj, aby sme se zahřáli. Na to, co následovalo potom, nikdy nezapomenu. Přesunuli sme se do mého pokoje, kde mi rukama zašel pod tričko, a když viděl, že neprotestuju, svlíkl mi ho. Když mi rozepínal podprsenku, zašla sem mu rukou do vlasů a nežně ho líbala na krku. O chvíli ani on neměl tričko, padli sme na postel, kde sem ho líbala postupně níž a níž. Zřetelně bylo cítit jeho zrychlený dech. Zastavila sem se až u zipu, který sem rozepla a on mi pomohl při svlékání jeho nohavic, ale hned potom se otočil a teď byl nahoře on a měl všecko ve svých rukách. Jemně a zároveň vášnivě mě líbal při čemž mi hladil moje prsa. Následně přešel ústy níž a já sem byla čím dál víc vzrušená. Nezastavil se ani při nohavicích, které mi šikovně svlékl, ba ani při kalhotkách. Zašel mi pod ně ústy a já sem pocítila jak mi celým tělem přeběhla vlna vzrušení. Potichu se mě zeptal, zda to chci a já sem se zmohla jen na přikývnutí. Čekala sem, jaké to bude. Když do mě jemně vnikl, podíval se mi přímo do očí a já sem necítila skoro žádnou bolest. Bylo to nádherné, cítit jak sme se spojili a přitom se mu dívat do očí, z kterých sem viděla, že je stejně šťastný jako já. Když bolo po všem, musela sem se s ním, bohužel, rozloučit. Rozloučili sme se dlouhým polibkem. Další den sme se sešli a on trval na tom, že mi musí něco říct. To, co mi pověděl, byl pro mě takový šok, že se z něho vzpamatovávám dodnes. Tu větu slyším v mojí hlavě neustále a neumím ji vymazat. V jeho očích byly vidět slzy, když mi oznámil, že...že má leukémii, která se může kdykoli zhoršit. Proto se mnou přerušil kontakt, nechtěl mi ublížit, ale nakonec to bylo silnější než on a musel se vrátit. Poprosil mě, aby sem ho nelitovala a pomohla mu užít si čas, který mu zbývá. Chtěl ho prožít jako zdravý člověk. Vážně sem se snažila, ale bolo to těžké. Čekat, kdy mi zazvoní telefon a někdo mi oznámí, že jeho stav se zhoršil. Naše štěstí netrvalo ani čtyři měsíce. Blížil se konec školního roku a my sme se těšili, jak prožijeme léto společně. Všecky naše plány však překazil jeden jediný telefonát. Právě sem měla matiku, když mi v tom zazvonil mobil. Není dovolené volat o hodině, ale aj tak sem to zvedla. Měla sem jakési tušení, že to musím zvednout aj napříč tomu, že to bude nepříjemné. Zřejmě to bylo z nemocnice. Byli to jeho rodiče. Prý se jeho stav zhoršil a vypadá to zle. Zvedla sem se a bez odůvodnění vyběhla ze třídy. Se slzami sem přišla za ním, ale on se je usmíval a povídal, že všecko bude v pořádku. Já sem však věděla, že to není pravda. Lékaři mu dávali nanejvýš dva týdny. Byla sem s ním každý den, někdy sem zůstala i přes noc. Naši mi dovolili vynechat občas školu, protože věděli, že každý den může být poslední. Měla sem tolik starostí, že sem úplně zapomněla na to, že sem měla už dávno dostat menstruaci, ale stále nic. Jednoho dne sem se rozhodla, že pochybnostím udělám konec a zašla sem do nemocniční lékárny a koupila si těhotenský test. S maličkou dušičkou sem si ho udělala a potom sem čekala na výsledek. Ty minuty mi připadali jako hodiny. Konečně nastal ten správný čas. Vlastně sem ani nevěděla, jestli chci, aby byl pozitivní a nebo negativní. Když sem se podívala na ten test, nemohla sem uvěřit vlastním očím. To není možné! Budeme mít děťátko. Nevím, co by sem dělala za normálních okolností, ale teď sem si jistá, že si to děťátko nechám, protože to bude naše dítě. Moje a Lukáše. Když sem se vracela do jeho pokoje rozhodnutá, že mu povím o našem děťátku, byli u něho jeho rodiče. Slzy jejích očích naznačovali, že něco není v pořádku. Sedla sem si k němu, chytila ho za ruku a oznámila mu tu novinu. Na jeho radost a úsměv se nedá zapomenout. Pevně mi stiskl ruku, zahleděl se mi do očí a pověděl, že mě strašně miluje a to děťátko jeho lásku ještě víc upevnilo. Byla sem šťastná, i když sem věděla, že to nebude vůbec lehké, mít dítě v sedmnácti. V noci sem se šla domů vyspat. Ráno sem však okamžitě letěla do nemocnice. Když sem otevřela dveře do Lukášova pokoje, postel byla prázdná. Ve vnitru sem cítila, že se stalo to nejhorší. S pláčem sem vletěla do sesterské místnosti a tam mi oznámili něco, co mě úplně položilo. Zemřel... Dnes o třetí ráno. Nebyla sem schopná jediného slova. Jednu jedinou noc sem zůstala na noc doma a právě tehdy se to musela stát. Nevím, jestli si někdy odpustím, že sem nebyla v poslední sekundě s ním, nedržela ho za ruku a neodprovodila ho na jiný svět. Na chodbě sem potkala jeho mámu, která mi odevzdala list, který jí Lukáš nadiktoval v noci, protože tušil, že je konec.
Sedla sem si na lavičku a začala sem číst: Ty víš, jak sem tě miloval. Teď však musíš být velmi silná, zvednout hlavu hore a jít dál, protože život nekončí, naopak, začíná nová kapitola. Naše děťátko tě potřebuje, buď vždy při něm a stále mu opakuj, že sem ho strašně miloval a vždy ho milovat budu, i když sem odešel dřív, než sem ho mohl obejmout, políbit, pohladit. Nedovol, aby ti ho kdokoliv sebral a braň ho, i kdyby si musela peklem projít, protože ono je to, co se zrodilo z naší lásky a aspoň prostřednictvím něho budeš ty stále se mnou a já stále s tebou. Když budeš smutná a nebudeš vědět co dál, tak se na něho podívej a zjistíš, že naše láska byla na něco dobrá. Já vím, že ty to dokážeš... Dej si řetízek, který je v obálce na krk a nikdy ho nesundej, nech si ho a když se ho dotkneš pocítíš moji lásku. V zimě ti budu pravidelně posílat z nebe sněhové vločky, tak je nech na tvoje ústa padat, aby si moje polibky cítila. Pro tebe, lásko moje, sem se narodil, pro tebe sem žil a pro tebe i zemřu, ale naposledy ti chci povědět, jak sem tě miloval a navždy i milovat budu.
Přešli sotva čtyři měsíce, ale já stále cítím v srdíčku velkou bolest. Stále sem se s jeho smrtí nevyrovnala a asi se s ní nevyrovnám nikdy. Neustále hledím z okna na vločky a cítím, že je někde, kde se na mě dívá a hlídá mě i malého Lukáška, který se má narodit 14. února. Právě v ten den co začala naše láska. Malý Lukášek mě kopne a tím mi připomene, že se musím připravit, protože už je hodně hodin a měla by sem už vyrazit. Půjdem k jeho hrobu, na kterém je vytesaná velká sněhová vločka, protože vločky začaly celou naši lásku a slzy mi opět tečou proudem. Chodím sem každou volnou chvíli. Jen tam stojím, vzpomínám na ty šťastné časy, při čem mi na ústa padají vločky a v tom si vzpomenu na jeho větu: V zimě ti budu pravidelně posílat z nebe sněhové vločky, tak je nechej na tvoje ústa padat, aby si moje polibky cítila.


Je to dlouhý, ale smutnýPlačící

Vánoce fuč!

27. december 2011 at 13:15 days.
To je divný jak se vždycky na vánoce tak rychle zapomíná.
Několik týdnů se všichni připravujou na jeden večer,lítaj po obchodech,nakupujou dárky,a další den jako kdyby vánoce už nebyly.Já už se chci tak zbavit toho vánočního layoutu,asi tam dám nějakej novej ale ještě nevím s čím.Tak čus

Návštěvnost 0.2

26. december 2011 at 13:53 | Jacqueline*)
http://www.sadmuffin.net/cherrybam/graphics/comments-hello-hey-hi/hello129.gif
smileysPondeli: 16 smileys
smileys Utery: 29 smileys
smileys Streda: 21 smileys
smileys Ctvrtek: 16 smileys
smileys Patek: 25 smileys
smileys Sobota: 22 smileys
smileys Nedele: 35smileys

smileyssmileysCelkem: 164smileyssmileys
WOW! celkem pokrok :D

Diplomek

24. december 2011 at 16:44 | Jacqueline*) |  days.

diplomek 2

23. december 2011 at 12:49 | Jacqueline*) |  days.
http://te-rii.blog.cz děkuju!krásnej diplomek :)

pomoc

22. december 2011 at 20:50 | Jacqueline*) |  other
Ahoj jak se vede?
Mě teda moc dobře ne,přidávala sem něco do menu,ale něco sem špatně zmáčkla,a všechno se mi vymazalo Zamračený
No jo já vím sem trdlo,ale teď potřebuju aby se všechny moje affs zapsaly.
1.Přezdívka
2.Blog

prosííím!!!!!!


Které?♥0.7

22. december 2011 at 19:30 | Jacqueline*) |  outfits
1? 2? 3?

Vánoční písničky-It's christmas time..

21. december 2011 at 17:50 songy
Merry Christmas Animations
pár zahraničních písniček :D

Train - Shake Up Christmas

Cascada Last Christmas

mariah carey all i want for christmas



shake up christmas natasha bedingfield
(vlastně stejný jako Train - Shake Up Christmas,ale v roce 2011)
Santa Claus Is Coming To Town Mariah Carey

Návštěvnost 0.1

19. december 2011 at 15:57 | Jacqueline*)
Navstevnost za minuly tyden (12.12. 2011 - 18.12. 2011) je:
Pondeli: 3
Utery: 5
Streda: 7
Ctvrtek: 7
Patek: 12
Sobota: 5
Nedele: 11

Celkem: 50 Smějící se

Recept na donuts

17. december 2011 at 13:25 | Jacqueline*) |  do it yourself
Potřebujeme:
Suroviny:
3 hrnky polohrubé mouky
1 hrnek mléka
2 žloutky
2 lžíce cukru krupice
2 lžíce rozpuštěného tuku
1 kostka droždí
1 lžíce rumu
špetka soli

olej na smažení

Na ozdobení:
2 tmavé čokoládové polevy
1 bílá čokoládová poleva
zdobící kuličky na posyp
lžíce kokosu na posyp

Postup
Těsto si zaděláme jako na koblihy. Do teplého mléka přidáme lžíci cukru a rozdrobíme do něho droždí. Necháme 10 minut stát, než vzejde kvásek. Do mísy prosijeme mouku, přidáme sůl, vejce, tuk, rum, zbytek cukru a vykynutý kvásek. Zaděláme těsto. Těsto rukama na vále zpracováváme tak dlouho, až se nelepí. Dáme do mísy a necháme pod utěrkou kynout zhruba 1 hodinu.

Vykynuté těsto dáme na pomoučený vál a rozválíme na placku tlustou asi 1- 1,5 cm. Skleničkou vykrojíme kolečka, ve kterých menší skleničkou (štamprlátkem) vykrojíme střed. Vykrojené donutsy dáme na lehce pomoučený plech a necháme je 15 minut kynout. Obrátíme a znovu necháme 15 minut kynout. Potom je smažíme v rozpáleném oleji na mírném ohni první 2 minuty pod pokličkou, potom je obrátíme a dosmažíme bez pokličky. Po usmažení je dáme na síto vyložené savým papírem, abychom je zbavili přebytečného tuku. Vykrojené středy necháme taky nakynout, usmažíme a ještě horké obalíme ve skořicovém cukru. Z těsta, které nám zbylo po vykrajování, uděláme uzly, které po usmažení také obalíme ve skořicovém cukru.

Po vychladnutí donutsy namáčíme do tmavé nebo bílé čokoládové polevy a zdobíme posypem, kokosem, nebo je necháme jen čokoládové.

Pár fotek↓↓↓↓

Diplomek

16. december 2011 at 16:31 | Jacqueline*) |  me.

Wanna be aff?♥

13. december 2011 at 18:28 | Jacqueline*)
Wanna be aff?

napiš:
1.přezdívku
2.blog
3.proč?! (:DD)

pravidla
musíš mít blog starý aspoň měsíc
když budeš obíhat,nepiš "ahoj obíhám"
vyberu si :)